Ačkoliv je i elektromobilita v dnešní době velice kontroverzním tématem, ve Flatio týmu ji vnímáme spíše kladně než záporně. Možná se ptáte proč, když její pozitivní vliv na životní prostředí je v současnosti velice diskutabilní, a my vám pár článků dozadu tvrdili, jak nám stav planety není lhostejný. Hlavním důvodem je to, že nejvíce diskutované elektroautomobily u nás nikdo nevlastní (a co vím, tak ani nevyužívá).
Ba naopak si moji kolegové hoví v jiných elektrohračkách, které vám představíme v dnešním článku.
Elektrické jednokolky
Když se řekne jednokolka, co si vybavíte? Já osobně cirkusového artistu balancujícího na klasické šlapací jednokolce, která se cukavými pohyby přemisťuje sem a tam. Jenže těmto typům již v dnešní modernizované době krapet odzvonilo. Dnes jsou populární elektrické jednokolky, u kterých se šlapáním opravdu “zdržovat” nemusíte. Jediné, čemu musíte úpěnlivě věnovat pozornost, je udržování rovnováhy a samozřejmě lidé, které na jednokolce míjíte. Jednu takovou jednokolku značky Inmotion v bílé barvě vlastní i náš vrchní ajťák + jednatel Kuba, který je takovým typickým early birdem (rád testuje nové a ne úplně známé produkty či služby). A když to divné “cosi” dva roky zpátky poprvé přivezl do kanclu jako své nové přemisťovadlo, všichni jsme žasli.
Někteří se divili, jiní obdivovali. Já patřila do týmu nechápačů, ale tyto pocity pramenily čistě ze skutečnosti, že bych si na tohoto bílého oře nikdy nestoupla (strach z pádu prostě dělá své). Ale moji ostatní kolegové z IT kanclu nelenili a hned se vrhli na testování. Naštěstí máme v budově relativně dlouhé chodby, takže se pánové půlhodinky vyblbli, a opět se vrátili ke své práci. Od tohoto dne je Kubova jednokolka právoplatným “obyvatelem” IT kanclu, a jelikož má Kuba to štěstí, že bydlí v samotném brněnském centru, jednokolka mu každý den šetří byť jen pár minut, které by jinak strávil chůzí. A pro někoho i těch pár minut denně může být obrovskou výhrou.
Proto jsem se při příležitosti tohoto článku Kuby zeptala, jak vlastnictví jednokolky s odstupem času hodnotí.
"Jednokolky jsem si všimnul náhodou na internetu. Vždycky se mi líbily vozítka typu Segway, ta byla ale moc velká a neskladná, abych si nějaké koupil domů. Jednokolka mě uchvátila tím, jak je kompaktní a hlavně jsem neznal nikoho, kdo by ji tehdy měl, a takové věci mám rád. 😊 Dneska už občas nějakého jednokolkového kolegu potkám, ale pořád je nás málo, což mě těší.
Pořídil jsem si ji, protože jsem fanoušek všemožných technických vychytávek, ale taky proto, protože mě nebavilo chodit do práce a z práce každý den pěšky. Teďka mě přesuny z místa na místo baví. Po centru a okolí je to úžasné posunovátko, nemusím řešit, kdy jede šalina nebo rozjezd, nasednu a jedu. Díky tomu, že mám volné ruce, tak si bez problému jezdím vyzvedávat třeba balíky z e-shopů. Parádně se díky jednokolce vyhnu i dopravní špičce a i z hospody mě doveze v pořádku domů. 😊
Každopádně jedna velká nevýhoda tu je - můj denní pohyb, který ani dřív nebyl moc slavný, se brutálně snížil. Některé dny nepřekročím ani 1000 kroků. Ale díky tomu, že máme teď doma nový přírůstek, tak si to vynahrazuju delšími víkendovými výlety .😊"
Elektrické koloběžky
A nyní se podíváme na přemisťovadlo číslo 2. To si tak jednou ráno přijdu do kanclu, a hned za dveřmi vidím stát něco, co svým vzhledem velice nápadně připomíná klasické skládací koloběžky, které byly velkým hitem začátkem 21. století. Po bližším prozkoumání jsem však zjistila, že tato koloběžka je poněkud mohutnější, propracovanější a HLAVNĚ! Je napíchnutá na kabel vedoucí do elektrické zásuvky. Hmm, opět nějaká “novinka”, kterou jsem doposud nezaregistrovala. Nicméně chvilkové zpovídání našeho backend ajťáka Míšy objasnilo, že se jedná o elektronickou koloběžku Xiaomi. Stejně jako v případě Kubové jednokolky jsem ani tady nechápala - však koloběžka sama o sobě je super věc, tak proč ji nahrazovat elektronickou… Takže mi to nedalo, a zeptala jsem se PROČ? Ani jsem nečekala jinou odpověď, než tu, kterou jsem dostala. Protože časová úspora (a protože jsme milovníky technologických vychytávek, ehm). A jelikož je Míša z Vyškova a do práce jezdí autem, má teď možnost nechávat auto na okraji města a poté pokračovat na koloběžce, což mu šetří jak čas, tak nervy s hledáním místa na zaparkování (a že to kvůli zavedenému rezidentnímu parkování kolikrát není úplně jednoduché).
Pokud jste z Brna, možná vám to bude jasné - ranní/odpolední cesty do/z práce autem nebo MHD přes městské centrum bývají peklo, aneb zácpy všude kam se podíváš. Brno totiž zcela exceluje v jedné oblasti, a tou jsou rekonstrukce všech možných úseků a cest ideálně v jedno časové období. Bohužel jsme se však těmito uzavírkami (které jsou ale potřeba) dostali do fáze, kdy ani cesta městskou hromadnou dopravou není výhra. Možná i díky tomu teď ve městě vídáme větší množství cyklistů, inlinistů (bruslařů), koloběžkářů, a v neposlední řadě i jednokolkářů.
Co si ale budeme povídat, ovládání koloběžky je oproti jednokolce o mnoho snazší (a bezpečnější), proto máme elektrokoloběžkáře ve firmě už dva - díky Míšovi je teď dalším hrdým majitelem této koloběžky také náš CEO Radim, který mívá s dopravou stejný problém jako Míša.
A stejně jako jsem se zeptala Kuby, musel mi svůj příběh s koloběžkou a zhodnocení s odstupem času zasdílet i Michal.
"Elektrokoloběžku nemám dlouho, ale už na ní mám 'nalítáno' něco kolem 500 km. Jezdím přibližně 6 km denně. Jedním z hlavních důvodů pro koupi koloběžky bylo zavedení rezidentního parkování v Brně. Dříve jsem mohl parkovat blíže k centru a do práce jsem to měl pěšky cca do 10 minut. Po zavedení parkování jsem musel začít vyhledávat odlehlejší lokality, ze kterých mi cesta trvala přibližně 20-25 minut.
Naskýtá se otázka, proč jsem nevyužil hromadné dopravy a nejezdím z Vyškova vlakem či autobusem. Vždyť kanceláře máme v centru Brna. Jelikož v Brně pracuje i přítelkyně, tak je pro nás oba časově efektivnější jezdit autem, zaparkovat ve větší vzdálenosti od centra a do kanceláře pak dojet na koloběžce. Navíc se tak vyhnu odpolednímu 'zasekanému' Brnu.
Elektrokoloběžka jako taková pracuje výborně a jen jednou mě potrápila, když jsem měl defekt (musím říct, že výměna duše u takto malého kola není žádný med). Pro pohodlnější cestu je určitě lepší vybírat cesty s hladkým povrchem, protože malé pneumatiky toho tolik neabsorbují a většina otřesů tak jde do řídítek a posléze do těla. Na jedno nabití jsem schopný najet cca 20km, ale čím vybitější baterie je, tím se snižuje rychlost, proto je lepší často baterii nabíjet do maxima. Uvidíme, jak si koloběžka poradí s podzimním Brnem. 😊"
Sdílím, sdílíš, sdílíme
Elektrické koloběžky však mají potenciál i ve sdílené ekonomice. Možná jste zaregistrovali nedávné zprávy (např. zde) o tom, že se v Brně zničehonic objevila služba Bird stavící svůj business právě na půjčování elektrických koloběžek. Ty jsou umístěny na různých místech v širším centru brna, přičemž “nástupní” sazba činí 22 Kč, každá ujetá minuta poté stojí 3 Kč (pro využívání služby je třeba mít jejich mobilní aplikaci). Služba je o to více diskutována, že se v Brně objevila bez jakéhokoliv předchozího upozornění. O působení nevěděl ani sám Magistrát města Brna. A po pár týdnech fungování již služba vzbuzuje různé názory. Někteří její působení víc než vítají, jiní se zamýšlejí nad bezpečností, kdy si koloběžku v podstatě může půjčit i člověk pod vlivem alkoholu.
Jestli se služba Bird v Brně nakonec uchytí či nikoliv, toť otázkou. Už teď je ale jasné, že se nejedná o jedinou službu na sdílení elektrických koloběžek, která by v Brně mohla působit - ve hře je také konkurenční služba Lime, která prozatím provozuje své služby pouze v Praze, a se kterou již město její působení v Brně projednávalo.
Jestli se náš tým rozroste o další elektronické oře nebo jiné hračky, toť otázkou. Zatím se rozrůstáme pouze do počtu potomků nebo domácích mazlíčků jednotlivých členů Flatio - ale i o miminkách či zvířátkách může být jeden z dalších dílů Ze života Flatio. Tak nezapomeňte sledovat náš blog, ať vám něco neunikne!
